TJ SOKOL Vizovice Sport, zdraví, kondice ...

Společné akce 

Vývěska

Tělovýchovná jednota

Domů

Oddíly

Kontakt

Sokolovna - ubytování

 Historie TJ SOKOL Vizovice

Fotogalerie

Aktuality

News & Updates


Archive

Zápisky Františka Mojžíše


Jedná se o autentické přepisy zápisků, který zaznamenal Františk Mojžíš v letech 1997 a 1998. Byl nejdéle činným členem výboru TJ SOKOL Vizovice a to od roku 1937 až do roku 1996. 


Sjednocení Tělovýchovy v roce 1948


     Půl století uplynulo od r. 1948, kdy byla tělovýchova násilně sjednocena do Sokola. O uvažovaných plánech exilové vlády a KSČ jsme věděli už od r. 1945 zveřejněných jen rozhlasem z Košic. Nic bližšího ovšem nebylo známo a proto jsme čekali na bližší pokyny až se vláda vrátí do Prahy.

     K praktickému sjednocení došlo až po únoru 1948, kdy se ujala vlády KSČ. Byli jsme k ní přizváni a naší zástupci se snažili po vyslechnutí návrhů místního KSČ podat vysvětlení, ale naše snaha byla povětšinou marná. Komise místního výboru národní fronty podala výboru TJ návrhy na vyloučení. Členy takzv. "očistné Komise" byli většinou členové KSČ a jejich autoritativní.

    

     Vraťme se však do května a letních měsíců 1945. To byla navázána oboustranná spolupráce s Orlem, DTJ a Sport. klubem. Členové TJ zúčastňovali se veřejných vystoupení uvedených korporací a dokonce na nich i cvičili. Naopak členové DTJ cvičili na našem veřejném cvičení. Spolupráce byla velmi dobrá.

     Až koncem listopadu 1948 jsme dostali písemné pokyny od ČOS, ale je zajimavé, že nedošly na naší jednotu, ale byly našim zástupcům předány při jednání místního výboru Národní fronty dne 29. listopadu 1948.


     K sepsání této vzpomínky jsem se odhodlal z toho důvodu, že jsem byl většině jednání sokolské komise NF přítomen. Pomohly mi také písemné záznamy založené v archivu TJ. Kopie zápisů týkající se slučování jsem dělal dvojmo, abych o všech jednáních mohl informovat výbor TJ. Násilně vyloučeným členům jsme se politickém uvolnění v r. 1968 omluvili a vyzvali je k dalšímu členství. Někteří z nich však s námi nadále spolupracovali, i když už formálně nebyli členy TJ.


     K praktickému provedení hospodářského sjednocení v listopadu 1948 určila takzv. Sokolská komise při MNV osoby, které budou jednat za jednotlivé slučovací korporace a také finanční odborníky, jejich úkolem bude zkontrolovat a ověřit scupisy vypracované zástupci slučovacích korporací.

     Je třeba konstatovat, že všechny těl. korporace, jichž se to týkalo ujaly se odpovědně těchto úkolů a rovněž tak pověření finanční odborníci.

     O každé korporaci byly sepsány "Pamětní zápisy" a tyto byly zaslány Sokolské župě Valašské Františka Palackého ve Val.Meziříčí, která je pak souhrnně předala na Ústřední výbor ČOS do Prahy.


     Soupisky majetku byly v jednotlivých korporacích následující:

A/ OREL:

     V nemovitostech majetku Orla byl dům čp. 23-24, zakoupený v r.1947 a jeho hodnota byla uváděna částkou 400.000 Kčs.

     Na nemovitosti vázalo zástavní právo v obnosu 250.000 Kčs.

     Kromě toho měl Orel dluh u faráře Bezděka ve výši 70.000 Kčs.

     Další majetek tvořily vkladní knížky ve vázané měně 92.000 Kčs. a různá materiál v hodnotě 193.795 Kčs.

     Dluh u faráře Bezděka jsme z větší části proplatili, když před tím k tomu souhlas ČOS k doplacení nebyl. Zbylo k 1.3.1951 6623 Kčs.


     Dle směrnic ČOS o hospodařském sjednocení přešly všechny majetky Orla a DTJ na ČOS v Praze. Správou majetků pověřila ČOS naší TJ.

     Protože u Orla se jednalo o poměrně veliký majetek a také z důvodu, že Orli koupili "Hotel" krátce před sjednocením /r.1947/ jednal jsem s býv.starostou Orla a dotázal se ho, zda by převzal správu majetku, ovšem pod podmínkou, že by se stal členem Sokola. On mi sdělil, že proti nám nic nemají, ale že se musí řídit pokyny svého býv.ústředí a proto, že z jejich korporace prakticky do Sokola nikdo nevstoupí.

     Jaký osud potkal Lidový dům nadále?

     ČOS nám jej v r. 1952 odevzdala do vlastnictví /26.9.1952/ a v pozemkové knize byl přepsán na nás usnesením Okresního soudu v Gottwaldově dne 2.10.1952 - čd. 258/52.

     Pro Tj, její činovníky, pokračovala řada nepříjemností se správou majetku, které se staly nakonec neúnosnými. Ze strany MNV bylo nám neustále něco vytýkáno, hlavněza majetek, že neudržujeme. Město tam samo dosazovalo nájemníky a pletlo se nám do užívacích práv. Všechno svědčilo tomu, že městský úřad má zájem na získání nemovitého majetku. TJ sama neměla finance na údržbu a mohli jsme uskutečnit jen nejnutnější opravy. Už v r.1952 jsme např. museli opravit část střechy. To bylo ještě v době kdy majetek patřil ČOS. Náklad činil přes 20.000 Kčs, museli jsme jej zaplatit a když jsme ČOS požádali o úhradu bylo nám z Prahy sděleno, že majetek bude převeden na naší TJ. Výnos z nájemného byl tak nepatrný, že jsme z něj museli nakonec uhradit také daň.

     Výbor TJ se musel se všemi potížemi zabývat místo toho, aby se zabýval vlastní tělovýchovnou činností. To všechno vyústilo v r.1958, kdy TJ smlouvou o převodu majetku na ČS.stát - MNV Vizovice navrhla vyřešení nesnází. Splnila se tak snaha místního KSČ o nadvládu nad lidovým domem. Návrh smlouvy datovaný 2. ledna 1958 byl pak projednáván na ONV v Gottwaldově a bez nás přepsán na ONV, ale bez našich výhrad. Bylo to zdůvodněno referátem ONV tím, že stát nemůže brát na sebe závazky. Převod majetku byl proveden v pozemkové knize až 9.července 1959 a to tak, že nabyvatelkou je stát a z části MNV Vizovice. Hodnota majetku byla uvedena 1,892.000 Kčs.


B/ DTJ:

     V nemovitém majetku DTJ byla malá tělocvična na Garažíjce, dům čp. 717. V majetku byly uvedeny také zbudované základy nové tělocvičny. Správou jsme pověřili býv. člena DTJ Pavla Turečka.  

     O užívání nemovitosti měl zájem státní podnik jako sklad. Sama naše TJ užívala krátce budovu jako loutkovou scénu. Na stavbu jsme neměli žádné finance, kterou propagovali býv. členové DTJ, ale byl zájem o její koupi. Tělocvičnu a základy další stavby a část cvičiště byly po souhlasu nadřízených těl. složek prodány manželům Lutonským a zbytek manž. Pečeňovým, kteří si postavili později rodinný domek.

     Kupní cena činila 16.184 Kčs a peníze byly použity na úhradu prokázaného dluhu 24.800 Kčs. Další menší obnos byl získán za stavební dříví připravené na stavbu, které bylo složeno na pozemku a které si bez svolení převzal nějaký stavební závod.

     Také tento převod - prodej byl schválen nám nadřízeným OV ČSTV v Gottwaldově.

     Žádný další nemovitý majetek při sjednocení nebyl předán.


C/ Klub českých turistů:

     Nemovitý majetek neměli turisté žádný. V soupise jen uváděn částkou 5.052 Kčs, což představovalo zařízení turistické noclehárny.

     Tento inventář vzal za své v bývalé tělocvičně Orla, kde jsme zřídili noclehárnu. Nakonec v ní ubytoval MNV dělníky od hrazení bystřin a inventář se ztratil, nikdo nám nic nevrátil.

     Na vázaném vkladě měl 3.850 Kčs a ve volné měně 2540 Kčs, které jsme museli převést na zvláštní konto v Praze.


D/ Sportovní klub Vizovice - uvedl při sjednocení vázané vklady v obnosu ..................................88.841 Kčs a inventář v hodnotě .... 5.275 Kčs. Vázaná měna byla převedena na Městský úřad s určením na stavbu stadionu s jehož stavbou bylo námi započato až v r.1957.

     Prvním počinem fotbalistů byl zájem získat peníze od výboru TJ.

     Pokladníkovi TJ předali žádanku na 10.000 Kčs, prý na činnost. Doklad o tom ještě mámela.

     Kopaná potřebovala peníze od TJ peníze po celou dobu. Jen 2 roky, kdy dělal předsedu Tomáš Bělíček byl oddíl soběstačný, když si dokázal vyprodukovat peníze zábavní činností.

     Byl to oddíl, se kterým byly největší problémy, které se projevovaly téměř na každé schůzi výboru TJ.

     Podle neúplných záznamů museli jsme na kopanou vynaložit na 1 milion Kčs - ročně průměrně 50.000 Kčs. Jak se nám to všechno podařilo finančně zvládnout už ani nevím. V té době obnášelo nájemné z restaurace 8.000 Kčs ročně, později pak 40.000 Kčs. Doslova jsme někdy potápěli na hranici možností a k úhradám činnosti všech sportů jsme byli nuceni vypůjčovat si peníze a pak platit vysoký úrok a také úvěr splácet.

     Kopaná dostávala na činnost zálohy, které musely ale vyúčtovány a s tím byly potíže. další zálohu jsme nemohli dát dokud nebyla dřívější záloha vyúčtována, a také výdaje doloženy. Často operovali s tím, že se všechno vyúčtuje koncem roku.

     Opakované platby se týkaly odměn trenérů, úklid hřiště, praní, dopravné a pod. Veliké položky činilo občerstvení po každém zápase a nakonec chtěli i občerstvení po trénincích.

     To všechno se stalo neúnosným. Odměnou za peníze byly pomluvy členů výboru TJ pronášené také na veřejnosti.

     V této souvislosti je nutno vzpomenout veliké podpory OV ČSTV, podmínkou bylo ale zapojení do různých soutěží, brigádnické hodiny, odznaky zdatnosti, zapojení do soutěží "Vzorný" a další. To všechno bylo ale až po roku 1957 - kdy byl ustanoven ČSTV.


     Pomocí různých soutěží se nám podařilo zbudovat a rozšířit další sportoviště u sokolovny, provésti GO fasády sokolovny, přístavba malého sálu a zahradní restaurace.

     To všechno uvádím proto, aby si naši nástupci uvědomili co se nám podařilo pro tělovýchovu učinit za součinnosti s ČSTV, které v poslední době vyneslo pomluvy, proč nejsme dosud v Sokole.

     Hlavní důvod je, že potřebujeme peníze na činnost a na údržbu pro oddíly a ty nám ČOS v součastnosti dát nemůže, protože je nemá. O tom všem jsme podrobně jednali v době, kdy na nás podala ČOS žalobu o návratu majetku, který jsme si vybudovali sami, když k tomu dali základ naši předchůdci.


     Všechny hospodářské činnosti projednával výbor TJ a s hlavními - závažnými problémy byly projednány na konferencích TJ.


     K úplnému sjednocení vraťme se ještě k sumářům, zpracovaným pro Sokolskou župu ve Val.Meziříčí a Prahu.

     Jsou to následující data, která se budou někdy lišit od dříve uváděných.

     Data jsou následující:

      1) K 31.3.1948 jsme evidovali ........................ 447 členů

      2) Od 31.3.1948 do 30.6.1948 vstoupilo k nám z jiných organizací:

                          DTJ   Sport.klub    KČT    Orel   Celkem:

         členstvo       58          30          7         1         96

         dorost           1            -           -         2           3

         žactvo           7            -           -         3         10

      3) nevstoupilo 38           69          5      219

      4) před uvedenou dobu bylo členy Sokola ze sluč.korpor.........62

      5) Převedený majetek

                               nemovitý               movitý               dluhy

             DTJ           194.358 Kčs          15.000 Kčs        27.000 Kčs

             SK                      -                20.000 Kčs                -

             KČT                     -               10.800 Kčs                -

             Orel           900.000 Kčs         70.000 Kčs       300.000 Kčs

     Členská základna od r.1948 do nynější doby pokud se týká přestuplých osob? je nutno vzíti v úvahu, že za 50 let odešlo už nenávratně hodně lidí, další přestali být členy TJ, nakonec ze sjednocených korporací zůstalo v TJ jen několik osob. 

     Provádění "sjednocení" bylo v r.1948 značně náročné.

     Podle dodaných pokynů byly serpsány o každé složce "Pamětní listy". Všechno muselo být finančně podchyceno a podepsáno finančními odborníky.

     Jak jsem už uvedl vypracování této vzpomínky bylo možné jen s prostudováním materiálů. Všechny uváděné "výkazy" jsem osobně zpracovával v r.1948 osobně. Únorové události 1948  zanechaly na nás vzpomínky se kterými se už doufám nebudou setkávat naši nástupci.


Srpen 1998                                František Mojžíš

                                             člen výboru TJ od r. 1937 až r.1996

P.S.

Budeli to někdo někdy číst,

tož mi promiňte překlepy,

psacího stroje používám 

od r.1927. Pomalu už psát 

nemohu, pořád jenom honem.

/Jsem narozen r.1912/




H i s t o r i e sokolského kina ve Vizovicích.


Počátky jeho byly už v r.1922 a v kronice Tj byly shrnuty takto:

"V listopadu 1922 utvořil se nový kinoodbor, který zaopatřil pro sokolské kino promítací apaqrát, se vším příslušenstvím. Tento odbor jest do zaplacení vzešlých výloh na jednotě závislý a samostatný. Po zaplacení kinoaparátu bude kompletní kino majetkem jednoty,"


Tuto krátkou citaci je ale třeba doplnit.

Sokolovna byla postavena v r.1921 a naši předchůdci byli už natolik prozíraví, že pamatovali na elektrické osvětlení. Použili k tomu zapůjčené staré mechanismy od hrazení bystřin a u budovy sokolovny přistavěli za tím účelem přístřešek. Zapůjčení mechanismů vyřídil místostarosta ing. Josef Kaláb. Toto zařízení na výrobu vlastního elektr.proudu se používalo až na r.1926, kdy bylo u nás zavedeno v celém městě elektr.osvětlení.

Na zakoupení přístrojů přispěli členové TJ půjčkami, které se postupně splácely. Sokol neměl možnost uhraditi nákup aparátů, protože byl vysoce zadlužen se stavbou sokolovny. Bylo to takzv. němé kino, hudební doprovod obětavě na klavír improvizoval meťa Bakala.

V třicátých letech začala všeobecná éra zvukových kin a naši předkové šli s duchem času, a vraťme se proto k zápisům. Zásluhou na tom měl br.Bohumil Rosenbsum, že 11.6.1933 bylo u nás první představení na aparátě zapůjčené firmou ing. J. Vařím z Prahy na dobu 2 měsíců. Aparatura stála 23.638 Kčs a protože na ni neměla TJ peníze musela být úhrada zajištěna z půjček. tyto byly následující, z Kratochvílova fondu ............ 5.000 Kčs - Otakar Kratochvíl byl dlouholetým pracovníkem Sokola, zemřel v r.1932 a zůstalo poněm několik dětí. Proto byl ustanoven fond zemřelého, ukládány na něj pro sirotky peníze. Peníze měly být vyplaceny podle určitých směrnic, které v době zakoupení nové aparatury dovolovaly TJ s nimi nakládat. Další půjčky byly: Dr. Frant. Scheiber 6.000 Kčs, MUDr. Viktor Lyčka půjčil 4.000 Kčs, Josef Vaněk 2.000 Kčs, Boh. Rosenbaum 3.000 Kčs. Ve vedení kinoodboru se vystřídali: Otakar Kratochvíl, Josef Slavík, Jindřich Švéda, Boh.Rosenbraum, Adolf Dintera.

Přišel 15.3.1939 - německá okupace.

Mezi první nařízení německých úřadů bylo nutno v prostorách sokolovny zveřejnit vývěsky " Židům vstup zakázán." Vedení provozu byl nadále pověřen Adolf Dintera, dosavadní vedoucí sokol. kina, také personál kina - neplacený - zůstal nadále. Šlo vesměs o členy TJ.

10.4.1941 byla činnost Sokola zakázána, tím skončila veškerá tělov. činnost, ale kino bylo nadále v provozu, provoz byl účetně veden odděleně a peníze skládány orgánům určeným okupanty. Personál nevykazoval žádné podstatné změny.

Okupace skončila v květnu 1945, kino nadále fungovalo pod hlavičkou Sokola. Patálie nastaly v srpnu 1945, kdy se očekávalo vydání dekretů pres. republiky o úpravách filmového podnikání. Předběžně jsme o něm věděli už v dubnu 1945 kdy byl vyhlášen "Košický vládní program". Proto jsme na doporučení ČOS obrátili se formou memoranda na vládu ČSR a požádali o vynětí z dekretu z důvodů, že jsme kino sami budovali z půjček od členů a tím slouží veřejnosti. Kino bylo nadále v provozu, ale tržby se musely odvádět na zvláštní účet a už poté jsme dostávali jakési symbolické nájemné. /Nájemní smlouva byla nám dodána až v květnu 1950 od Jednotného národního výboru v Gottwaldově, ovšem bez jakéhokoliv předběžného jednání s námi. Nájemné obnášelo 7 % z čisté tržby na vstupném.

V mezidobí nastala změna ve vedení kina, vedoucím se stal nečlen TJ a téměř všichni členové TJ z kina odešli. I když nám nájemní smlouva vyhražovala pro nás 4 neděle a 8 sobot pro naše účely, dělalo vedení kina různé schválnosti. Na nájemném byly nám poukázány směšné částky měsíčně. V r.1947 to bylo 80 Kčs na vázané měně.

K finančnímu vyrovnání za znárodněné aparáty a další příslušenství došlo až v říjnu 1950 a to částkou 21.614 Kčs ve staré nehodnotné měně. V r.1934 nás stála aparatura a další příslušenství 34.000 Kčs, ale to byla stará - dobrá měna.

Provoz kina v sokolovně skončil koncem r. 1951 jeho přestěhováním do Lidového domu /čp.23 -24/. Lidový dům patřil v té době ČOS Praha, když byla v r.1948 sjednocena tělovýchova a Orel byl násilně sjednocen do Sokola.

Pro TJ Sokol to nebyla žádná škoda, neboť s provozem kina byla spojena řada nepříjemností hlavně tím, že jsme už ani nebyli pány ve svém domě a přitom nám na nájemném byla dávána almužna, ale škody na majetku byly neustále veliké.

Nastala další kapitola, o níž se třeba zmínit.

Co všechno předcházelo přestěhování kina do Lid.domu?

- 10.2.1951 byla svolána komise, na kterém jsme nebyli ani pozváni.

V zápise o tomto jednání bylo uvedeno, že se jednání svolává na žádost MNV Vizovice ze dne 29.11.1950. Na tomto jednání nebyl žádný zástupce TJ, neboť jsme o něm nevěděli.

Na 8.12.1951 svolal vedoucí kina Bohuslav Polášek k jednání o nájemní smlouvě.

v květnu 1951 začala správa kin s pracemi na instalacích, které byly nutné k zahájení provozu. Vše se dálo bez vědomí majitelky budovy a také naší TJ, která byla pověřena správou majetku bývaleho Orla. Po informacích na ČOS jsme byli pověřeni vydat příkaz k zastavení prací dokud nebude vše řádně projednáno a ČOS dá svolení. Nejprve jsme se snažili domluvit se s vedením kina ve Vizovicích, vedoucí nechtěl  s námi vůbec o tom mluvit, na správě kin ve Zlíně tvrdili, že o tom nic neví. Vložil se do toho MNV Vizovice, žádal vysvětlení proč byly zakázány práce, vyhrožoval tím, kdo prý zaplatí odborníky, kteří už tam pracují. Naše odpověď, že ČOS trvá na jednání, načež 31.5.1951 přijeli zástupci filmu ze Zlína a bylo o tom sepsán zápis s výhradou schválení ČOS. Následovala pak obsáhlá korespondence s ČOS, státním filmem, JNV Gottwaldov, ČOS trvala na dodání zápisu z 29.11.1950.

Po delším dopisování svolal vedoucí kina ve Vizovicích jednání na 8.12.1951 k jednání o nájemní smlouvě. Jednání se zúčastnili také zástupci KSČ, MNV, pracovníci kina a za TJ: starosta Rudolf Holík, jednatel František Mojžíš, člen výboru TJ Josef Jaroněk. K návrhu smlouvy měla  TJ různé připomínky, které byly pojaty do návrhu smlouvy vypracované poté Československým státním filmem - krajský sekretariát ve Zlíně. Jednání se prodlužovalo až do června 1952 vinou správy kin, načež nám ČOS sdělila dopisem z 30.6.1952, že se připravuje předání Lidového domu do našeho vlastnictví a že máme tudíž podepsat nájemní smlouvu sami. Nakonec jsme nájemní smlouvu podepsali, ale až v březnu 1953 jsme ji dostali od správy kin /datována byla 7.12.1951/. Na nájemném  jsme měli dostávat od 1.1.1956 4% z čisté tržby, pondělky a úterky nám byly ponechány. Na nájemném byla nám poukázána záloha 118 Kčs měsíčně od července 1953. Ohledně výše nájemného bylo hodně korespondence.

Všechno pro nás skončilo předáním Lidového domu do majetku Města Vizovice. Poslední nájemné jsme dostali za únor 1958 a byl nám poukázán MNV Vizovice dne 12.5.1958 za leden a únor 1958.

Vizovice, 10.prosince 1997

František Mojžíš



Perepetie Lidového domu ve vztahu k vizovskému Sokolu


1) Vizovický Sokl byl spjat s Lidovým domem po dlouhá léta až do roku 1920, kdy Sokol musel z Lidového domu odejít. Byl proto nucen vrátit se ke starému výhledovému plánu - postavení vlastní sokolovny. Tuto sokolovnu postavil v r. 1921 a v tom samém roku ji otevřel. V mezidobí probíhala okleštěná kulturní a tělocvičná činnost v tělocvičně staré školy.

2) Po únoru 1948 byly všerchny tělovýchovné organizace násilně sjednoceny a tím také skončila činnost Orla. Majetek sjednocených organizací vplynul do ČOS.

Bylo ironií, že vizovický Orel, koupil Lidový dům v r. 1947 za kupní cenu 347.000 Kčs staré měny. V únoru 1948 o něj přišel. Nabídli jsme ale činovníkům Orla vstup do TJ s tím, že jim svěříme správu Lidového domu, oni však odmítli s tím, že proti nám nic nemají, ale že mají pokyny od svého býv. ústředí.

3) Pro Tj ale nastala doba nepříjemností, kdy si právo k disposici s majetkem Orla oslovoval nový - komunistický režim. Snažili jsme se využít svěřené prostory a zřídíli v tělocvičně turistickou ubytovnu, ale ubytovna vzala za své i s postelemi a prádlem, když tam nýrodní výbor nastěhoval dělníky od hrazení bystřin, aniž bylo s námi řádně jednáno. Ironií bylo, že při úpravách pro kino bylo přerušeno elektr.osvětlení a lidé tam ubytování museli k osvětlení používat svíčky. Nikdo ze správy kin neměl k zapojení elekt.produ.

4) ROH lihovarů zřizovalo v býv. tělocvičně loutkovou scénu, opět bez souhlasu. Obrátili se na nás abychom jako majitelé budovy zřídili zvláštní elektrickou přípojku, že prý ji potřebují. Na naši námitku že ji nepotřebujeme a v případě že ji potřebují nechť si ji zřídí na vlastní náklady reagovali rozčíleně, že si na nás budou stěžovat v Dikobrazu, jsme jim sdělili nechť to dají do Dikobrazu. Přípojku jsme neplatili.

5) Vzadní části dvora byla zřízena družstevní prádelna a opět takovým způsobem, že to NV přikázal.

6) V I. poschodí prádelny přikázal NV byt Rudolfu Tomisovi, ten si jej opravil a přišel na TJ s účty za opravy, abychom je uhradili. Naše reakce: odkázali jsme ho na toho, kdo mu prostory přidělil.

7) Průjezd v přední části byl dlouhodobým používáním značně poškozen. Opět nám vytýkáno NV, že se o opravu nestaráme - neměli jsme na to peníze.

8) Restaurační prostory dostaly do nájmu Restaurace a jídelny, opět bez nás. Někdo nám poslal nájemní smlouvu k podpisu. Včechna taková jednání se dělaly z pozice síly. Samozřejmě nevýhodné nájemné bylo nepatrné.

9) Všechny nám neustále vytýkané nepříjemnosti směřovaly k tomu, abychom Lidový dům předali státu. Výbor TJ po důkladném zvážení dal souhlas k převodu s několika výhradami týkajícími se hlavně náhradního využívání v případech nutné potřeby pro tělovýchovu. Výhrady však nebyly uznány, což bylo předmětem jednání na ONV v Gottwaldově na finančním referátě  /O. Heš/.

10) I když tato jednání proběhla už v r. 1957 dostali jsme až v r. 1959 usnesení okresního soudu, v tom smyslu, že přední část Lidového domu - restaurace s příslušenstvím se převádí na Restaurace a jídelny v Gottwaldov, velký sál s tělocvičnou pak na MNV Vizovice.

11) V době správy Lidového domu použila TJ v r.1957 Lidového domu k uspořádání konference TJ v době v sokolovně se prováděly větší rekonstrukce.



 

Copyright (c)2009 TJ SOKOL Vizovice & ARTEsoft s.r.o.